Určitě nemám těžkou hlavu z toho, když se dítě vrtí, otáčí se po mámě, povídá mi o škole a jeho kamarádi mi zírají přes rameno, chichotají se a komentují jednotlivé kroky proměny („Haha, ty máš čelenku jako holka!“ „A teď vypadáš, jako by ti dal někdo pěstí!“). Když se přetáhne, nic se neděje, zase se to smaže a udělá znovu. Děti jsou prostě veselé, neposedné a chtít po nich, aby držely jako modelka při fotoshootingu, je dle mého názoru utopická představa. Často jsou ale rodiče překvapení a říkají: „To snad není možné, nevydrží sedět ani minutu u jídla a vám tak hezky drží!“ Ano, je to tak, touha po obrázku dokáže i nezbedy přikovat k židli, proto není třeba dělat si obavy už dopředu. U menších dětí se dá navíc udělat obrázek jednodušší, nebo třeba jen namalovat pavoučka či kytičku na ruku, jen tak pro radost – za to si ani nic neúčtuji…
Hlavně žádný stres
Ovšemže je něco jiného, když dítě vyloženě malování nechce (ostatně, můj mladší synek se nenechal namalovat nikdy ani za úplatek a potvrzuje známé rčení, že kovářova kobyla chodí bosá). V takovém případě nemá cenu ho nutit – ani proto, aby se rodiče pochlubili babičkám fotkou s roztomilou „kittynkou“ nebo malým tygříkem… Z malování má mít mrňous především radost a v žádném případě by ho nemělo stresovat!